I feel bad for people who never go crazy.

12. února 2014 v 1:05 | Fox' |  story
Nadpis? Ano, je samozřejmě myšleno vážně.

Zbytek?
Je jedna ráno a já sedím na zemi a mám ruce zamazané od vodovek a nic by mě v tuhle chvíli neudělalo šťastnější. Je to jako návrat do dětství, kdy jsem si jen tak čmárala na papíry a barvy jsem měla od hlavy až k patě včetně mé naprosto odzbrojující zástěrky, díky které se do mě zamiloval Tonda z druhé lavice.
Moje vodovky jsou jako óda na zlomené srdce, na přeplněnou a zmatenou hlavu nebo prostě jen na špatnou náladu. Miluju jejich barvy, vůni a i tu krabičku, která už toho hodně zažila a plastové sklo už zdaleka není tak čisté jako když byli nové. Miluju je i přesto, že žlutá už skoro došla a bílá je špinavá.
Mám ráda tyhle okamžiky, které se mi udávají velmi brzy ráno, někdy časně před svítáním, a já nevím co bych múzou dělala dřív. Jsem za ni šťastná a doufám, že mě nikdy neopustí.. Je to moje culíkatá, v zástěře oblečená kráska, která ráda kreslí do oblaků.

A tak v tento den, v tuto hodinu, slavnostně slibuji, že nikdy nezanevřu na své barvy, které dávají barvy mému životu.


Dnes bez fotek. Odkazuji vás na svůj flicker popřípadě facebok, kde to přibívá mnohem rychleji a častěji, než tady. Bohužel.. S láskou Já
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama